SI Air+ po prvním ostrém roce.

Elektronické ražení se v orientačních sportech používá dlouho. Jeho přínos oproti původním kartičkám je jednoznačný, hlavně na straně pořadatele. Nicméně, trh je už nasycen, nejnovější generace čipů i krabiček jsou tak rychlé, že není moc kam se posouvat. Takže celkem logicky výrobci hledají další prostor a trh. Zatímco původní SportIdent čipy byly vyprojektované jako imobilizéry do aut a orienťák pro ně byl vlastně náhradním trhem, nové systémy už od začátku vývoje cílí na sportovní trh.

Pro nasazení bezkontaktního ražení potřebujete nové krabičky. Ty mají garantovaný dosah 1.5m, ale nemají otvor pro klasické kontaktní ražení. Takže všichni závodníci musí mít nový čip, označovaný SIAC. V tom navíc časem dojde baterie a je potřeba jí nechat v servisu repasovat. Máme tu tedy celkem velký primární trh i následný příjem ze služeb.  To jsou fakta, nic proti vydělávání peněz. Bude ale po této nabídce odpovídající poptávka?

Pojďme se podívat na zkušenosti se systémem během MS a SP. Začnu pozitivně. Za klíčové přínosy bych označil.:

1. zvýšení orientační náročnosti a práce s mapou v závodě. Víc jsou vidět případné chyby kolem kontrol. Musíte opravdu plánovat kudy ke kontrole, kudy od ní a kam dál. Víc se tak ukáže kdo opravdu umí mapovat za jízdy, kdo umí namapovat postup když to jde a udrží ho v paměti. Protože to obvyklé zpomalení či dokonce zastavení u kontroly, tam najednou není.
2. lepší průchodnost kontrol – nestane se vám, že musíte „stát frontu“ na oražení.
3. lepší prezentace našeho sportu na venek. Závody v televizi i v reálu vypadají jako cyklistické závody – má to švih. Je to cyklistika a ne závody v brždění.
4. máte větší kontrolu nad tím, že máte oraženo – čip bliká a pípá. Díky tomu například na divácké kontrole nepřeslechnete krabičku. Ale pořád se vám může stát, že neorazíte.

Co systém naopak bere?

1. je dost lidí, kteří považují techniku ražení za součást schopností dobrého o-bikera.
2. peníze – vyžaduje investici minimálně do čipu. Ta ale zase není tak drastická – často za závodní víkend zničíte materiál za víc a stejně přijedete na závody i příště.
3. pro pořadatele přináší práci navíc – je potřeba zkontrolovat čip v koridoru, že je opravdu funkční a má dostatečnou kapacitu baterie. Eventuelně mít připravené záložní na výměnu.
4. může se vám stát, že neorazíte prostě proto, že jedete moc rychle nebo moc daleko od kontroly. Je to náročnější na pozornost, které ve vypjatých chvílích závodu není moc na rozdávání.

Během obou velkých akcí se objevilo několik problémů, které můžeme označit za dětské nemoci. Otázka je, kdy je výrobce vychytá a zda vůbec.

1. check na startu čip zapíná, cíl ho vypíná. To je potřeba vědět – pokdu si neuděláte check, čip nefunguje – stalo se švédské juniorce na JMS 2016. Pokud se před startem třeba hromaďáku po tom co uděláte clear a check jedete ještě podívat do cíle, čip se vám může vypnout. Stalo se na LOBech v Německu.
2. přenos signálu není nijak kódovaný nebo ověřovaný – čip může chytnout falešný signál. Signál patrně ruší například hodinky s GPS na stejné ruce. V Portugalsku došlo během middlu k tomu, že dánu Soogaardovi se půlce tratě vypnul čip, který do té doby fungoval. Přičina prozatím neznámá. Jiný problém s nefunčností hned asi 20 čipů nastal při hromadném startu veteránů v Litvě. Tady se spekuluje o tom, že mohlo dojít k nějakému zarušení od vedení vysokého napětí nad startem, nebo s nějakým autem na vedlejší dálnici apod. Příčina se opět zatím hledá.
3. čip samozřejme reaguje na všechny kontroly, které v závodě minete. To je problém hlavně u radio kontrol – komentátor musí dávat větší pozor, zda někdo opravdu zaletěl a má super mezičas a nebo prostě jen projel kolem na postupu. Jinak má čip dostatečnou kapacitu, takže nehrozí, že by vám kvůli tomu došla paměť.
4. Vloni se Air+ používal při MS v Liberci, ale pouze cílová kontrola byla bezkontaktní. Přesto se při longu ve Vesci vyskytl problém s tím, že řada závodníků neměla cíl v čipu. Důvodem bylo patrně rušení signálu cílové kontroly od kabelů, které vedou pod cílovou rovinkou.

Co bude dál?

Bezkontaktní ražení vlétlo na světovou scénu a neumím si moc představit, že se některý z pořadatelů MS či SP ještě vrátí ke klasice. Pro repre je tedy při nákupu nového čipu SIAC jasná volba.

Pro domácí pohár vidím jako největší problém právě onu absenci možnosti kombinovat staré a nové ražení. Stávající krabičky jdou sice po upgrade firmware přepnout do Air režimu, ale nemají potřebný dosah (jen asi 30cm) a výrazně to zkrátí životnost jejich baterie. Nevím zda nové Air stanice nemají otvor pro ražení z důvodů technických či marketingových. Pokud je to za B) tak je to podle mě velká chyba, která masivní nasazení v ČR spíš zbrzdí. Přesto o něm vážně uvažujeme (tedy myšleno jako komise MTBO).

Určitě máte svůj názor 🙂 Napište ho do komentářů prosím.