Kdo kraluje českému MTBO?

Trochu statistiky

Začněme doma. Kdo v posledních dvou letech vyhrával závody českého poháru? Protože jsem ty závody zároveň bral jako nominační, počítal jsem jako vítěze v případě, že vyhrál zahraniční závodník, druhého v pořadí. V mužích vyhrál loni jeden ze závodů Štefan Šurgan, v ženách pokud se objeví Misha Gigon na startu ČP – tak taky většinou vyhraje. Už trojnásobná mistryně světa se zkrátka nezapře.

Ještě než se do toho naplno pustím, tak bych chtěl napsat že o Markétě Jiráskové za svobodna Jakoubové budu psát jako o Jiráskové a to zejména proto, že mi Word konečně přestane automaticky opravovat Jakoubová na Jakoubková. Takže děkuji Smíšku a Markéto a ještě jednou hodně štěstí 🙂 Samozřejmě že ten kdo to po mě bude kontrolovat, musí hledat ve výsledcích dívčí jméno, stačí se podívat kdy byl poslední závod a kdy ta svatba.

V roce 2005 tedy vypadá tabulka vítězství následovně:

Mistrovství Evropy tenkrát ještě nebylo a ve světě, tedy na Slovensku, to dopadlo takhle (umístění v první desítce, medaile ze štafet).

Vloni to pak vypadalo takto:

Mistrovství světa bylo ve Finsku, Finové tam kralovali, a jak to bylo s našima?

Premiérové ME ve Varšavě pak pro změnu opět ovládli Finové, a co my?

Tolik tedy řeč čísel. No čísla jsou hezká věc (pro někoho) ale jaké z toho vyvodit závěry? Moje jsou tyhle, přičemž netvrdím, že si nemůžete udělat svoje vlastní žeano.

Závěr první:

V mužích je celkem složité vyhrát závod poháru pokud se náhodou nejmenujete Ševčík, Tomeček nebo Rygl.

Závěr druhý:

Maruška Hrdinová je zdá se zpět. Přejme jejímu kolenu, ať jí nechá v klidu závodit.

Závěr třetí:

Umístěním do první 10ky v individuálním závodě MS nebo ME se za poslední dva roky můžou pochlubit 4 muži a 4 ženy, někteří tam samozřejmě nakoukli i víckrát.

Závěr čtvrtý:

Štafeta žen má těžký život „medailové jistoty“. Ovšem ve Finsku bylo jasně vidět že teoretická jistota a realiza závodění nejsou ani zdaleka jedno a totéž. Ale je taky nutné dodat, že druhá ženská štafeta by v Polsku brala medaili kdyby ta první zaváhala (4.). Zkrátka máme dobrý holky a všichni nám je závidí.

Závěr pátý:

Přestože Borek nevyhrál závod ČP už docela dlouho má na svém kontě nejlepší mužský výsledek na klasice za poslední dva roky a k tomu podíl na bronzové medaili mužské štafety v Polsku. Pari naproti tomu vyhrál doma fůru závodů, ale ve světě se vždy splašil (a v Polsku nebyl pro nemoc samozřejmě).

Závěr šestý:

Svět MTBO zrychluje. Mezi muži se vloni podíval z naších do první desítky jen Alda a to ještě opravdu jen na okraj. Ano byla spousta defektů, pádů a zranění, ale i zbytečných chyb a dokonce diskvalifikací. Zdá se že svět na nás čekat nebude a je tedy nutné tvrdě pracovat. I když považují český pohár za kvalitní soutěž s vysokou konkurencí, doba kdy vítěz ČP by zároveň světovou jedničkou je bohužel pryč. Ale věřím, že nikdo z reprezentantů se nespokojí s tím, že je doma nejlepší a svět mu může…

Sedmý, závěrečný a lehce spekulativní závěr:

Tak nějak mi z toho vychází že je bohužel velmi nepravděpodobné, že by v první desítce skončilo všech 12 našich reprezentantů na ME v Itálii. V mužích se na to samé třese, mimo jiné, 6 Rusů, 6 Finů, minimálně 3 Švýcaři, jeden Estonec a tak by se dalo pokračovat. U žen si přidejme jednu Rakušanku, Slovenku a místo Švýcarů si dosadíme Němky a tak dále. Celkem dlouhá fronta že? A míst je jen 10. A medaile jen tři. Takže já to vidím tak, že podle kritéria č. 3 se na MS nominuje tak maximálně 6 dalších lidí. A samozřejmě někdo z nich může ještě předtím vyhrát ty Plzeňské nominačky a tohle kritérium už nebude potřebovat.

Na závěr přece jen ještě trochu na vysvětlenou těch nominačních kritérií. Jak už jsem napsal v úvodu nechci se vymlouvat. Chyby které mi Kale vytknul by se prostě objevovat neměly. Chtěl bych ale napsat proč je poměrně velké procento možnosti přímé nominace. Proč neudělám dva nominační závody a zbytek si nějak nenavrhnu. Nebo proč to prostě nenavrhnu všechno.

Nebojím se odpovědnosti, to opravdu ne. Myslím si ale, že přímá nominace vytváří více konkurenční prostředí, otevřené všem. A zároveň bez spekulací. Šanci vyhrát nominační závod má tak opravdu „každý“ (i když to není lehké viz. závěr první). Stejně tak nevidím velký rozdíl v tom, zda se někdo nominuje přímo z průběžného žebříčku, nebo zda ho na základě toho průběžného vedení nominuju já. Spíše naopak by jeho nenominování nahrávalo různým teoriím o osobních sympatiích a antipatiích. Ten kdo vede po 6. závodech žebříček, si prostě podle mě reprezentovat zaslouží, proto jsem to napsal rovnou. Opět v tom vidím hlavně tu motivaci a konkurenci. A stačí se podívat oba dva roky zpět, kdo se nominoval na základě těch přímých kritérií, žádné překvapivé jméno se tam nenajde.

Věřím tomu, že nominační kritéria, ale zejména pak domácí MS budou pro všechny, tedy nejen pro dlouholeté reprezentanty, velkou motivací k přípravě a že s trochou štěstí neporušíme tu pěknou tradici – aspoň jeden domácí mistr světa.