Výsostné MTBO 4 days okolo Hradce Králové
Po 3 letech jsme se opět sjeli u oblíbené destinace Kemp Stříbrný rybník, abychom si zaskotačili v proslulých hradeckých terénech. Kdo nepřijel, určitě lituje a doufá, že hradečtí pořadatelé zase brzy něco uspořádají, protože tahle akce byla vážně vydařená. Chybělo snad jen pár stupínků Celsia navíc a letní atmosféra by byla dokonalá.
Middle jako malovaný na úvod
Úvodní middle byl dalším perfektně vydařeným závodem letošní sezóny. Terén – výborný, tratě – ještě lepší. To by tak ke shrnutí stačilo, ale pojďme si tuhle poctu staviteli trochu rozebrat. Je neuvěřitelné, že terén u Horního Jelení dosud pro MTBO použit nebyl, protože mu nechybělo nic. Oplýval hustou sítí cest rozmanitých klasifikací umožňující velmi zábavnou stavbu tratí, zvlněným reliéfem, který pořádně otestoval fyzickou připravenost závodníků i rozmanitostí co se porostů týče. Mapově to nebyl jednoduchý závod a chybovalo se lehce a často. Tu přehlédnutá odbočka, tu cesta navíc od lesníků, tu přepálené tempo a zavařený mozek. Vyšperkované tratě donutily závodníky přemýšlet o ideální plynulosti průjezdu kolem kontrol, poměrech rychlosti jízdy po cestách různé klasifikace i zpomalit na trapně pomalou rychlost v mapově obtížnějších pasážích a roztočit nohy na delších přejezdech. Díky za ty dary Honzovi Jiranovi. Že i v elitních kategoriích se dělají hloupé chyby dokládá postup z K14 na K15 v mužích. Hned třem top závodníkům “to ujelo” na první plné cestě doprava a hlavičky si pak lámali, když dojeli k prudšímu sjezdu, který tam “neměl být” (viz obrázek).
I přes chyby podobného kalibru se některým z nich podařilo dojet na předních příčkách. Holt jak se říká: „co není v hlavě, je v nohách.” V pánské elitě závodu dominoval Jiří Hradil, který se do vedení dostal v půlce závodu a už nepolevil. Na druhou příčku se postavil člen bloudícího týmu Vojtěch Ludvík se ztrátou 1:16 na Chláďu. Formu na tohle klání vyladil Jakub Škoda, který byl dlouhou dobu před Needym a na třetí příčku sjel až několik kontrol před cílem. Na vítěze ztrácel 1:44. V plném nasazení nastoupila i dámská elita. Na prvním místě nedošlo k žádnému překvapení. Martina Tichovská zajela závod bez větších zaváhání a pro vítězství si dojela s náskokem 2:02 na druhou Lucii Nedomlelovou. Ta deklasovala zbytek startovního pole i přesto, že do závodu nastoupila s otřesem mozku, aby si “otestovala” stav před ME. No na mezičasech to rozhodně vidět není. Na třetí příčku se přes pár chyb z nepozornosti podívala Valerie Kamererová. V juniorských kategoriích opět nastoupili závodníci, kteří ve společných výsledcích míchají pořadím na předních příčkách. Obzvláště první dvě juniorky Ryglová a Stránská ve společném pořadí patří na třetí a čtvrtou pozici. V juniorech nejrychlejší Račanský by tentokrát na stupně nedosáhl a řadí se výsledcích na krásnou pátou příčku.
Free order pro zpestření
Pro mimopohárový závod nám organizátoři přichystali zpestření v podobě trati “postav si sám.” Do lesa okolo Stříbrného rybníka roznesli pořádnou hromadu kontrol, na startu rozdali fixy a vyslali nás do terénu. Ačkoli bylo avizováno, že na tom jak kdo kolečka spojí, nebude zase až tak záležet, ve výsledku se ukázalo, že ti, kdo zoptimalizovali trať nejlépe se i pěkně umístili. Taktiky závodníci volili různé. Někdo si všechny kontroly pěkně pospojoval na startu, někdo si spojil všechny kromě jedné, někdo vyrazil rovnou s tím, že přece dokáže objet všechno i bez spojování. U vyčítání pak v závislosti na zvolené taktice nastávaly různé situace, kdy se závodníci dušovali, že na té kontrole přece byli….. „jo ahááá, tak já ji asi vážně vynechal.” Rozhodně zábavný den. Ve všech kategoriích, kromě M14, MB, W12, W17 a W60, se najde někdo kdo všechny terčíky v čipu neměl. Vyjmenovaným kategoriím tleskáme. „Jela jsem to tak, abych jela plynule, ale nebylo to v úplně závodním tempu jako včera. Jsem ráda, že jsem to o těch pár vteřin uhájila,” zhodnotila závod vítězka ženské elity Martina Tichovská. Druhá Ewa Haltof strávila na trati o 10 vteřin déle. Třetí se umístila Michaela Lacigová + 3:37 na Martinu. V mužské elitě zvítězil Vojtěch Ludvík, který zvolil taktiku “kreslit si nic nebudu.” Optimální trasu určitě nezvolil, ale urval to fyzicky. Druhému Jakubovi Škodovi, který zvolil promyšlenější postup, nadělil 53 vteřin. Třetí místo si vydobyl Jirka Hradil s odstupem 1:49 na Needyho.
Závod v precizním mapování
“Odpočinkový” den byl věnovaný MČR ve sprintu v bývalém pískovém lomu Marokánka. Další exkluzivní zážitek téhle čtyřdenní bikové krasojízdy. Že tam budou traily, to jsme věděli. Kdo ale věděl, že to bude takováhle jednosměrná nálož? Sebemenší ztráta koncentrace vedla k časovým ztrátám nedozírných délek. Trailové oblasti jsou pro MTBO skvělé a jejich využití pro závody je velice zábavné zpestření. Bylo by snad ale nasnadě se zamyslet nad stanovením pravidel co se týče přejetí odbočky. Nejednomu závodníkovi se to jistě přihodilo. „Přejel jsem odbočku z jednosměrného trailu – můžu se vrátit? Jak daleko se můžu vrátit? Měl bych to raději dokroužit?” Závodník pak ztácí minuty nejen kroužením okolo, ale i rozmýšlením správného řešení situace. Nabízí se několik variant, například – vrátit se lze při přejetí na dvě délky kola, nebo – vrátit se lze pouze během, nebo nejtvrdší varianta – vrátit se nelze. Pro ty z nás, kteří nejsou sto neudělat chybu, by to nějaké pravidlo chtělo. Jednoznačně skvělým pořadatelským krokem bylo natažení startu a pozvolné pouštění závodníků do terénu zakončené elitními kategoriemi. Zajistila se tak největší možná férovost závodu a eliminovaly se možné srážky, nebo slovní pře v terénu. I pro poslední startující to stále byl velice kontaktní závod plný napětí. Úvodní část se rozhodně vyhrávala hlavou. Kdo nepřestřelil tempo, dokázal si zpomalit u klíčových míst a pak rychle prokličkovat mezi stromy, vyhrál. Pak už jen zbývalo roztočit kladiva kolem rybníka, nevypadnout z koncentrace při druhé části trailů a ke konci zrychlit. A taky že jo, zvítězili perfektní mapaři Veronika Kubínová a Kryštof Bogar. Verča odjela krásně vyrovnaný závod bez větších chyb a tím to vyhrála o 12 vteřin před druhou Rozálií Kuchařovou, která od K4 doháněla minutovou chybku. Na třetí příčku se i přes dvouminutovou chybu na K3 dostala Lucie Nedomlelová. Kryštof se na svojí trati také nevyhnul chybě a na K3 ztratil 40 vteřin. Dále ale pokračoval vyrovnaně, což mu ve výsledku vyneslo náskok 54 vteřin na Vojtu Stránského, který odbočil vpravo a ne vlevo pod sjezdem ke K12, tím se propadl na 6. příčku a od té doby už se prokousával vpřed. Třetí Jiří Hradil měl pomalejší úvod závodu, ale postupně se dostával až na bronzovou pozici. V juniorech se na prvním stupínku nadále vyhřívá Jakub Račanský, 46 vteřin před Ondřejem Petrušem a 2:33 před Jakubem Ticháčkem. Obměna na stupních nastala v juniorkách, kde trať vyrovnaným výkonem nejrychleji zvládla Klára Kurečková 9 vteřin před Adélou Ryglovou a 23 vteřin před Sofií Stránskou. Nejvyrovnanější kategorií sprintového klání se ukázala být kategorie W40, kde so do minutové ztráty vešlo hned 5 závodnic.
Long z posledních sil na závěr
Ani poslední trať hradeckého klání nespíchl stavitel horkou jehlou. Pro některé kategorie více či méně zkrácený long byl dalším korálkem do šňůry povedených závodů. Klasický hradecký terén okořeněný několika kopečky vyždímal poslední síly z každého závodníka. Nechybovalo už se pouze z rychlosti, ale také z nahromaděné únavy ze třech etap a předchozí propařené noci. Nebyl to žádný long plný královských postupů, ale long, kde kontroly pěkně odsýpaly. Díky množství cest nelogicky končících uprostřed lesa, dokázaly závity zavařit i kratší volby. Vítězné tempo hned od první kontroly nasadil Vojtěch Ludvík. Jedinou větší chybu na 1:24 dohnal rychlostí blesku a pokračoval v krasojízdě nejrychlejších postupů. „Když do toho člověk bušil po rovině, tak to pak do těch kopců hodně bolelo. Původně jsem to vzhledem k blížícímu se ME nechtěl objet všechno, nebo minimálně ne celé na plno. Jelo se mi ale dobře a tak jsem tenhle plán v průběhu zrušil. Naštěstí jsem si s sebou vzal dost gelů i na celou trať. Taky jsem doufal, že celkový vítěz vyhraje poukaz do Chmelařovic chaloupek, což se bohužel nekonalo. Tak snad příště.“ O vteřiny to tentokrát nebylo. Druhému Vojtovi Stránskému nadělil 2:58 a třetímu Kryštofovi Bogarovi celých 6:35. Ani v ženách se vteřinové souboje nekonaly. Zvítězila Martina Tichovská. Na druhou příčku se se závodem bez větších zaváhání dostala Markéta Mulíčková se ztrátou 2:29 a třetí se umístila Ewa Haltof se ztrátou 3:08. V juniorkách to byl podstatně těsnější souboj. Adéla Ryglová zvítězila o 6 vteřin před Sofií Stránskou a 2:55 před Terkou Kadlecovou. Mezi juniory se na třetí místo zařadil Jakub Ticháček 43 vteřin za Antonínem Svobodou. O dalších 8:37 rychleji objel trať Kuba Račanský.
Jak naznačil Needy, jelo se i na celkové pořadí, do kterého se započítávala tři nejlepší umístění. Kralování v mužích si svým výkonem na longu pojistil Vojtěch Ludvík před Jiřím Hradilem a Vojtěchem Stránským. Královnou se stala Martina Tichovská před Ewou Haltof a Rozálií Kuchařovou.
Na závěr slovo ředitele závodu Lukáše Chmelaře:
„Ještě jednou děkuji všem, že jste přijeli na naše závody a společně jsme si ty 4 slunečný dny užili! Velké díky patří hlavně celému týmu v Hradci, který jel na 150% celé 4 dny a jsem si jist, že se nám závody velice podařily a ty „drobnosti“, které se nám nepovedly, nám odpustíte. Nyní naberte síly, budu se těšit, až se opět potkáme na dalších závodech v Poličce a já se opět postavím na druhou stranu, tedy do pozice závodníka!
Nicméně nezapomeňme, že už tento čtvrtek začíná Mistrovství Evropy a určitě, nejen já, budeme našim reprezentantům držet palce a pevně věřím, že u nás v Hradci chytli tu správnou závodní formu!“
Odkazy na spousty krásných fotek najdete v Orisu
