MTBO O-ringen
Nejen členové reprezentačního týmu se rozhodli vyplnit dlouhou letní pauzu českého poháru výjezdem za závody do zahraničí. Na 20 českých bikerů se sjelo na MTBO části světoznámého cirkusu zvaného O-ringen. Ačkoli je O-ringen největší O-akcí světa, sekce MTBO není zdaleka tak početná. Spíše by se dala přirovnat ke standardnímu závodu českého poháru. Tento rok byly cyklo etapy zcela oddělené od pěších arén, a tak bylo atmosféru gigantické akce možné nasát hlavně na vyhlášení vítězů na O-ringen square. Pokud se hlavnímu centru člověk vyhl, zažil pohodový letní MTBO týden ve fantastických terénech.
Pětietapový závod stavitel naplánoval otevřít longem. Ůplně mu to nevyšlo, protože délku tratí poněkud přestřelil a mnoho závodníků se ani po překročení směrného času neblížilo k cíli. Byl to jeden z technicky nejnáročnějších longů, co jsme kdy jeli. Na nekonečných trailech kameny střídají kořeny a kořeny střídají dropy a dropy střídají skalky a zase kořeny. Objíždět se to dá jen zřídka. Každá chybná odbočka a nevýhodná volba znamená naskakující minuty v posledním sloupečku mezičasů. Hned po startu na elitní kategorie číhala volba prostřelit to traily k jezeru, nebo brát dlouhou objížděčku po asfaltu. Zajímavostí je, že v pánské kategorii bylo o necelé dvě minuty rychlejší zvolit přímější trasu. Ženy náročnost trailu ale zpomalila natolik, že bylo výhodnější zvolit objížděčku. Fyzická náročnost a délka závodu byla vykoupena krásou okolní krajiny – objíždění jezer obklopených lesy, průjezdy po skalních plotnách a přejezdy po hřebenech. To se u nás nevidí.
Na druhý den zůstala aréna na stejném místě a na programu byl naplánovaný middle. Všichni už věděli, do čeho jdou, a stavitel se nechal slyšet, že pokud byl long na takhle dlouho, tak by počítal s vítěznými časy spíš přesahujícími ten směrný. Pořádná snídaně to jistila a mohlo se jít na věc. Bližší okolí arény oplývalo velmi hustou, těžce mapovatelnou sítí cest. Někdy se stalo, že člověk jel po pěšině, myslel si, že ví, kde je, a pak z Liveloxu vyplynulo, že vlastně po zmapované pěšině nejel. Závod byl celkově rychlejší než předchozí den. Využíval více širší štěrkové cesty běžkařských okruhů. I když už byl v základu terén pochopen z předchozího dne, volby byly i tak záludné. Brát kratší volbu s trailovou částí, nebo delší volbu jenom po větších cestách? Jak bude zrovna tahle část trailu vypadat? Někdy se vyplatilo, jindy ani z daleka. Tak to prostě chodí. Aby parametry nepůsobily příliš jednoduše, byly elitní kategorie okořeněny o dvojitý výjezd sjezdovky následovaný několika kontrolami ve spleti pěšin se zavařenou hlavou.
Protože tradičních disciplín není tolik jako etap, na třetí den padl další middle. Aréna se přesunula na druhou stranu Göteborgu do terénu, který kombinoval příměstské části lesa členitého profilu s průjezdy zástavbou. Charakteristika trailů a štěrkových cest zůstala stejná. V druhé části startovního pole technický level ještě pozvedla rychlá, ale intenzivní přeprška, která akorát smočila kořeny, zamlžila brýle a byla zase pryč. Stavba tratí byla opět povedená a skryté výhodnější volby byly o celé minuty kratší.
Běžecká sekce O-ringenu měla proti MTBO middlu č.2 takzvaný aktivity day. Volný den, který je ale k prasknutí nabitý jinými aktivitami. V nabídce byl Trail-O pro veřejnost, množství muzeí se speciální slevou na vstup a jedním z hlavních lákadel byl indoor orientační závod ve spletitých chodbách univerzity. S naším middlem se to dalo stihnout jen tak tak, ale rozhodně to za tu honičku stálo. Slova “vítěz to má za 16 minut, tak to budete mít tak za pětadvacet” se zdála jako solidní odhad, který byl ve výsledku úplně mimo. Nezkušenému indoor orienťákovi trasa trvala klidně bez mála celou hodinu. Umělé zábrany, jednosměrky, zákazy odbočení a 4 patra s množstvím schodišť dokázala zamotat hlavu tak, že člověk už pomalu nevěděl ani jak se jmenuje. Umístění na 356.místě, i když ve dvojici a s neúmyslným zakázaným odbočením, bereme jako úspěch.
Volný den pro bikery vyšel na následující den. Aktivit bylo v nabídce stále mnoho, ale většina týmu si vymyslela vlastní. I když jsme se přes den rozdělili do skupin lezení po skalách, procházka po restauračních zařízeních Göteborgu, nebo válení na pláži, večer jsme se sešli na grilování u jezera – tradiční švédskou letní aktivitu, abychom volný den řádně zakončili.
Sprintem v novém terénu pokračoval program v pátek. Mapově náročný úvod zafungoval skvěle a na dočtení všech variant následného královského postupu bylo opravdu málo času. V podstatě to byl postup o dvou variantách – dobré volbě zleva a výrazně horší volbě zprava. Kdo dlouhý postup zvolil dobře, potřeboval se ctí překonat i další nástrahu v podobě velké sjízdné oblasti v lese. I na ní se dalo dost dobře ztratit drahocenné minuty. Po průjezdu téhle záludnosti už zbývalo jen zvládnout pár standardních postupů a pak dobře zvolit postup na sběrku, který měl hned několik horších a jednu dobrou variantu. Nejlépe nástrahy sprintového závodu zvládl Kryštof Bogar a umístil se mezi muži na první příčce. To mu zajistilo 3. startovní pozici do následného longu s handicapovým startem.
Zkrácený long, to byl oficiální název závěrečného závodu. Po předchozích zkušenostech tomu už nikdo nevěřil a všichni počítali s longem klasické délky. I tak se spousta závodníků dostala opět spíše do ultralongových časů. Na poslední závod si organizátoři schovali opravdu třešničku na dortu. Běžkařské trasy, mezi kterými byla vychozená velmi hustá síť pěšinek, byly terénem snů. Jakmile ale trať zavedla závodníky dál od areálu, ocitli se ve švédské příměstské divočině s pár traily, které si užívají jen ti nejlepší technici. Udržet závodní morál na kluzkých kořenech po nočním dešti bylo náročné, když ale trať po otočení mapy vedla podruhé stejným terénem, držet morál se dařilo jen sebemrskačům, těm, kteří dojížděli před sebou startující a výtečným technikům jako je Kryštůfek nebo Švýcaři.
Aprílové počasí provázelo i závěrečné vyhlášení, kde jsme mohli zatleskat hned několika českým jménům.Kryštof Bogar vybojoval druhou příčku v mužské elitě, Klára Kurečková obsadila třetí místo v D20, Karla Müllerová zvítězila v D16, Ludmila Müllerová má zlato v D12, Kryštof Horák se umístil 3. v H16, Michaela Lacigová obsadila druhou příčku v D21K, Pavel Horák vystoupil na třetí místo v H50 a Petr hvězdář zvítězil v kategorii Open. K těmto jménům bylo na pódiu vidět i několik českých běžců.
Tím jsme první letní výpravu do Švédska zakončili. Hlavní skupina spěchala na jih na zpáteční trajekt a menší podskupina vyrazila směr sever. Protože proč jezdit zpátky, když se sem stejně za měsíc zase pohrneme na MS, no ne?
