Moje první orientační závody aneb "Na bednu jsem zatím moc malý" (2000)

Vsechno
predcilo moje predstavy. Jak narocnost trati – myslel jsem si ze budou
jednodussi (hlavne na orientaci, ale na fyzicku taky – ale to mi tolik
nevadilo jako to prvni). A spolecensky to bylo taky narocne. Kazdy den tam
meli zamluveny sal s non-stop rokotekou a vsichni „sportovci“ (upozornuji,
ze tam byli i vsichni predni jezdci Ceskeho poharu a reprezentanti) se toho
zucastnovali a koncilo se Dost pozde. Neucast anebo pasivni ucast se brala
jako urazka poradatele. Bylo tam celkem asi 100 – 130 jezdcu. V me kategorii
„Prichozi“ (neregistrovani zazitkari) nas bylo 18, z toho 12 byli
registrovani cyklisti z jinych odvetvi… + ja s kamosem(Lada), 1
holka(Renata-Misina splupracovnice), 1 Sved(dabel typu Svan, nebo Ulvang,
nebo blazen, ktery to bral jako pripravu na Sydney. Zucastnil se 2 zavodu a
oba vyhral pred 2. s podobnym naskokem, jaky mel 2. pred 10.-15.) a 1
Polak(pry nechtel zaplatit parkovne, nebo startovne?..). Jinak tam bylo
celkove taky hodne Slovaku. Ostatni divacky ne az tolik atraktivni jako ta
nase „Prichozi“ kategorie byli Muzi „Elite“, Muzi „A“, Zeny „Elite“ a
nejaka drobotina.

PREMIÉRA

V sobotu jsme dojeli s Ladem na start totalne vyrizeni, protoze jsme
jeli k nemu 5 km pres prezentaci a technickou kontrolu (jeste ze jsem si
pred zavodem vymenil brzdove desticky..) a trochu nestihali. Ja jsem
startoval 15.06 a Lada 15.10. Kdyz jsem uvidel pred sebou 3 startovaci lajny
a ruzne jine cary a blikajici startometr na strome a sadu map na stole za
startem a citil neuprosne blizici se cas startu, trochu jsem znejistel a
vyrazil na kole ke starterovi. Ten mi oznamil, ze nesmim predcasne do
startovaci zony. Tak jsem nastoupil na taky-cekajici oreklamovane a
pestrobarevne zavodniky „vyssich kategorii“ a ti me prozradili vcas scenar
startovniho ceremonialu. Pak zasvitila moje 06-ka a jeden kolibrik do mne
zduchl at si stoupnu pred 1. lajnu. Tam mi zkontrolovali moji zavodnickou
kartu s tabulkou kontrol a ruznyma cislama a kodama, ale bylo mi receno, ze
se mam zajimat jenom o cisla 1-10, ktere tvorili asi 20% vsech cisel a
jinych kodu. Pak neco piplo a dalsi kolibrik do mne zduchl at se posunu pred
2. lajnu. Stali vedle me a vypadali, ze chteji vyhrat – ale evidentne ne
moji kategorii. Slo jim o nejake body do Svetoveho poharu ci-co. Najednou ke
mne pristoupil starter a vrazil mi mapu asi 2x vetsi, nez muj mapnik, ktery
jsem mel primontovany na riditkach. Podival jsem se zmatene na kolibriky, ti
uz je meli davno slozene v mapniku a pilne studovali. Tak jsem to taky
rychle slozil a to studium jsem nestih, protoze se ozvalo dalsi pipnuti a uz
jsme valili do kopca. Pokousel jsem se v tom kopci aspon rychle najit, kde
vlastne jsem, ale bohuzel tam se po asfaltkach moc nejezdilo(vubec) a na
mape jsem rozlisoval akurat barvy. Zato kolibrici prede mnou meli sklonene
hlavy a studovali pilne dal. Uz jsem chtel sestoupit a v klidu se podivat,
kdyz jsem najednou uvidel, ze 1 kolibrik prudce zahl do lesa. A udelal jsem
moc dobre, ze jsem si toho vsiml, protoze jsem tam mel odbocit taky a i kdyz
jsem byl asi 50m za nim, mel jsem problemy to misto najit… Bylo z toho 9.
misto(asi 1/2 hodiny jsem hledal kontrolu c. 5…). Pak jsem to chtel
dohnat, tak jsem zvolil kratsi trasu, ale skoncil jsem s kolem na zadech v
mocalu.. To byl asi 8 km sprint. V jednom sjezdu (jel jsem tak 40-50km/h)
jsem se zapichl do 1. rygolu, to jsem jeste nejak ustal, ale prilba mi sjela
na oci a ten 2. rygol jsem uz bohuzel nevidel, tak jsem hodil salto i s
kolem. Byl to nadherny let, v zivote jsem tak dlouho a daleko s kolem
neletel. Kdyz jsem se oprasil, tak mi chvili trvalo, nez jsem se zorientoval
a nasel sve kolo. Lezelo asi 15 m ode mne. Krome narazene kycle a odrene
ruky se mi ale nic nestalo.

JESTE JSEM NEDOZ(?)R(?)AL

V nedeli se jel delsi zavod – asi 18 km. Asi tak 15 min pred startem
jsem zjistil, ze jsem nestihl dostatecne udelat vsechny zivotni potreby, ale
bohuzel tam nikde nebyl zachod, tak jsem si rekl, ze to vysedim. Nicmene
jsem se citil vnitrne dost nevyvazene a navic jeste nevyspane po nocni
rokotece. Ale nebyl jsem sam, tak jakypakcopak. Start taky nezacal
nejstastneji. Mapu ti maji dat 1 min pred startem, ale mne ji dal asi tak 10
s, to jsem stihl akurat poskladat a pak jsem prehazoval kolo pres plot fotb.
hriste. Ale pak uz jsem se chytl, slapl do pedalu a valil asi 3 km do kopce.
Az do 3 to bylo dobry, pak jsem zustal stat pred zavorama pastvin pro kravy
a rikal si, ze to je nejake divne, ale podle mapy to sedelo. Tak jsem kolo
prehodil podruhe, tak 10 minut brouzdal po louce a hledal na prave strane
chodnik, ale zadny tam nebyl. A uz jsem zacinal tusit, ze je zle a zaroven
pocitovat smesici beznadeje a uvolneni a pak to na mne prislo. Rychle jsem
nasel utulne mistecko mezi stromama a udelal to, co jsem nestihl pred
startem. A daval jsem si nacas – umisteni mi v tu chvili bylo ukradene, jen
jsem si rekl, ze udelam nejlip, kdyz se vratim zpatky na 3 (asi 1 km) a
poradne se zorientuji. Tak jsem zas plny odhodlani vylezl z houstin a …
pred zavorou, kterou jsem prelizal stoji asi 50 krav a cuci na me co delam v
jejich jidelne. No co, projdu mezi nima, snad me pochopi. Udelam par kroku a
najednou vyleze ze stada vudce a jednoznacne mi dava najevo, ze tudy cesta
nevede. Tak jsem je radeji obesel s kolem na zadech pres les. Kdyz jsem se
pak asi po 3/4 hodine vratil znovu ke 3 a podival do mapy, slabe vyjadreno
projel mnou blesk – mel jsem mapu vzhuru nohama. Ale pak jsem si nadal do
dementu, zasmal se tomu a valil dal zrychlenym rekre-tempem. Az do cile jsem
uz zadny vetsi orientacni problem nemel. Ale historie z 1. zavodu se bohuzel
zopakovala. Skoncil jsem 15…., a Lada dojel jeste o 40 min po mne. Ten se
zas po 4 ocitl na elitacke trati a nekolik kilometru jim tam zavazel, az se
octl znovu na 2 a jel asi o 10 km vic… Jo a jeste pri poslednim
sjezdo-vyjezdu z lesa do rovinky pred cilem jsem sklidil potlesk od nedaleko
se opalujicich lidi, protoze jsem se zaboril prednim kolem do sterku, kolo
udelalo stojku a ja jsem bezel jeste asi 30m dal bez padu. Vecer jsme s
Ladem na zadnou rokoteku nesli, protoze nas prepadla totalni unava a rikal
jsem si, ze aspon jednou chci startovat z cistou hlavou a dojet do cile bez
vetsi nez 10-minutove chyby.

JSEM VYSP(?)ANY, TAK BY TO SNAD MOHLO VYJIT

Tak jsem v pondeli plny odhodlani a sil nastoupil na start
handicapoveho (se stratou 71min na prvniho) zavodu (asi 14 km). Pred startem
jsem dal 2 cigarka a vyrazil. Start dobry, vsechno probihalo hladce, 1 jsem
hledal sice asi 5-10 minut, ale bylo to v mem stanovenem limitu. Pak se jel
takovej silenej sjezd dlouhy asi 1 km, ale na kazdem kroku smrdel padem –
sutry, vetve, stromy, diry, popadani zavodnici, kola – najednou vidim, ze
dojizdim Ladu, ktery me na 1 predjel (jel k ni delsi, ale rychlejsi trasou)
a zrovna kdyz ho chci predjet, tak vlitne na vetev a skoci mi do cesty…
Musel jsem to vzit pres sutry a na konci sjezdu jsem zjistil ze mam
rozmlacenou dusi a dojizdim na rafku… Nahradni dusi, lepeni, pumpu, ani
piti jsem si na posledni zavod nebral, protoze jsem chtel byt „lehky“ a
rychly… Rekl jsem si, ze mi stesti nepreje a predstavil si, jak slapu po
lese s kolem na zadech, pak jsem se podival do mapy a hele co nevidim – cil
je jen asi 1km od mista cinu. No tak to predse nevzdam, ne? Hodil jsem kolo
na zada a valil do cile. Tam jsem odchytl prekvapene zname z nasi party, co
delali poradatele, sehnal dusi, vymenil, nafoukal a hura zpatky do zavodu.
Dojel jsem konecne bez vetsiho orientacniho zkratu. Byli uz jen takove
prkotiny, jako ze podle mapy mela viset 5. kontrola hned u cesty a ne 80m
pod ni (ale na takove chybky maparu a stavitelu trati jsem si uz zvykl), pak
se mela prejet asi 200 m louka na primo a dal se napojit na chodnik ,ale na
2. strane byl jen ostnaty plot a v nem jsem po kratsi(5-10min) obchuzce
nasel diru a za ni ten chodnik, ale asi 150m vpravo, pak jsem si zvolil na 8
lepsi, ale o neco delsi cestu. Jelo se po ni fakt dobre, ale k te 8 jsem pak
musel asi 300m stoupat s kolem na zadech po styrech a davat pozor abych
neuklouzl na houbach (tech tam bylo mraky). Nakonec jsem jeste skoncil 9.
Lada dosahl zivotniho uspechu a byl 7. Nicmene v souctu casu jsem nase
interni zavody vyhral. Zavody sme zakoncili veceri v Pozlovicich – mel jsem
ze vseho tak dobry pocit a hlad, ze jsem si musel objednat cesnecku a pecene
veprove koleno, ktere vazilo 1,1 kg a bojoval jsem s nim aspon 1,5h. Do Brna
jsme dorazili asi ve 21.00.

Jsem hlavou porad jeste na zavodech, ani se nemuzu poradne soustredit na
praci. Ale jsem bohatsi o nekolik dalsich zkusenosti a zazitku.

Mejte se hezky,

s pozdravem RoBy.

PS: A protoze me to cele dost chytlo a rad bych letos aspon jednou dojel
zavod bez vetsich orientacnich a technickych problemu (bez nich mi to casove
vychazelo do 5. mista), jedu tento vikend na posledni letosni zavody do
Trutnova. Aspon jednou …