České závody na Slovensku ovládli mladíci z Polska a Rakouska, skvělý úvod sezóny pro Martinu Tichovskou

ČSOS informuje

15. 4. 2024

Pavel Štáfek

Přes tři stovky závodníků přijelo do prosluněných karpatských vinic na první dva pohárové závody V elitním longu mužů namotaném mezi klikatými traily nad Limbachem ve velmi silné konkurenci zvítězil dvacetiletý reprezentant našich jižních sousedů Hannes Hnilica. Nedělní vítězství v pánském middlu si nejrychlejší jízdou zasloužil jen o málo starší Bartosz Niebelski z Polska. V tradičním duchu naopak skončily oba závody elity žen, Martina Tichovská dokázala zvítězit v obou dnech, i když hlavně v sobotu byl souboj o prvenství hodně napínavý.

archiv___2024___cp-1-2-limbach___limbach-me-middle

Po prvním přečtení propozic úvodního pohárového dvojkola mi hlavou jako první proběhla vzpomínka na vlastní pořádání závodů před více než deseti lety. Umístit shromaždiště k největšímu obchodním komplexu v okolí nás napadlo při finálovém sprintu ČP v roce 2013 v Kladně a i když se to tehdy mnohým líbilo, osobně bych to už opakovat nechtěl. Byl jsem tudíž velmi příjemně překvapen, když po projetí branou areálu VVDP Karpaty se veškerý ruch sousedících obchodů a parkovišť schoval za plechový plot a nebýt občasného hlasitého protočení motoru na blízké hlavní silnici si člověk připadal jak v nějakém odlehlém areálu na kraji malé zemědělské vesničky. Hypermarket za plotem se hodil k doplnění zásob a v případě většího počtu účastníků bychom určitě v mnohem větší míře využili i jeho parkovací plochy.

Centrum bylo velké tak akorát pro tři stovky závodníků a pořadatelskou skupinu. A taky pro jeden obrovský kombajn na sběr vinných hroznů, který se stal velkou atrakcí prakticky pro všechny přítomné. Při dnešní úrovni technologií by určitě bylo možné sestrojit něco podobného i pro roznos a sběr kontrol při orienťáku, ale k takovému úkolu se ještě žádný vývojový tým nepřihlásil a tato činnost tak stále zůstává vyhrazena pořadatelům. Každopádně se v centru kempovalo příjemně, k dispozici bylo s výjimkou teplé sprchy všechno potřebné v odpovídajícím množství i kvalitě. Je pravdou, že byla docela klika na počasí, při teplotách kolem pětadvaceti stupňů se na sluníčku relaxovalo určitě podstatně líp než kdyby bylo nějakých deset s deštěm.

Long

Již při zběžném procházení startovek bylo jasné, že zatímco v „normálních“ pohárových kategoriích bude konkurence tak nějak přiměřená tomu, nač jsme zvyklí z dalších závodů ČP, v případě mužské elity byla konstelace přece jen trochu jiná. Z české top 10 do Limbachu přijeli sice jen Hradil, Hašek a Laciga, ale chybějící naše borce dokázali plnohodnotně nahradit účastníci z dalších evropských zemí. Je pravda, že třeba v Rakousku nebo Itálii se mezi vinicemi jezdí s mapou přece jen o trochu víc než u nás, ale bez špičkové přípravy MTBO v elitě nevyhrajete, i kdybyste jezdili kolem vinohradu každý den…

Sobotní long byl postaven v prostoru, kde se dalo najít prakticky všechno, co biker může v lese potkat: rovné rychlé asfaltky, táhlá stoupání, rozpálené prašné široké polňačky i úzké lesní singletraily ve stínu obrovských stromů. A kopce. Nahoru i dolů a výškových metrů bylo ke zdolání nespočet. Zatímco start i cíl byly někde kolem stodevadesáti metrů nad mořem, v nejvyšším bodě mapy jsme koukali do terénu z vrcholu jedné z místních šestistovek s příhodným názvem Stratený kút. Kdo tam zavítal, měl sice možná z té výšky pěkný rozhled, ale určitě nebyl na ideálním postupu své kategorie 😉

Elitní tratě využily téměř vše, co terén nabízel a to včetně parádních dlouhých postupů po místních bajkových trailech, které navíc vedly převážně z kopce. Ovšem k tomu, aby si je závodník mohl užít, se musel nejprve vyšplhat do potřebné výšky, a to po stezkách, které vypadaly úplně jinak: hluboké rýhy zakryté listím nabídly občas komické obrázky závodníků zničehonic padajících k zemi v rychlosti chůze na zdánlivě rovné a bezpečné cestě, osobně jsem se při zdánlivě banálním postupu seznámil s asi desetiletým doubkem, který mi nabídl oporu poté, co se můj závodní stroj vymkl kontrole v jedné z úzkých a hlubokých erozních stop.

Spletí cest a vrstevnic náročné tratě longu pro mnohé překvapivě nejlépe a nejrychleji prolétl jeden z nejmladších členů mužského startovního pole, rakouský talent Hannes Hnilica. Nechal za sebou velezkušeného Jirku Hradila, který dojel druhý, a dokonce i papírově nejsílnějšího soupeře, Fabiano Bettegu z italského týmu GS Pavione ASD, kterému ani bezchybná jízda nestačila na lepší než třetí místo. Hnilica byl sice jedním z dříve zmíněných nešťastných návštěvníků Strateného kútu, ale na ostatních postupech svou rychlostí tuto ztrátu dokázal bez obtíží vymazat a zvítězil o téměř dvě a půl minuty.

Dramatický souboj o vítězství svedly v ženské elitní kategorii Martina Tichovská s Rozálií Kuchařovou. V souboji dvou generací měla dlouho navrch mladší Kuchařová, když Tichovské na nejdelším postupu nadělila dvě a půl minuty. Martina Tichovská však postupně dokázala ztrátu umazat a poté, co soupeřka horší volbou na třináctku svůj náskok ztratila úplně, se pořadí v čele už nezměnilo. Pro třetí příčku si po spolehlivém a vyrovnaném výkonu s bezpečným odstupem z obou stran dojela Ewa Haltof.

Z výkonů v dalších kategoriích stojí určitě za zmínku vítězství Jindry Perůtkové (LCE) o 23 minut – ano, opravdu třiadvacet minut – v ženských jednadvacítkách. Její starty v MTBO se zatím daly spočítat na prstech jedné ruky, ale už loňské podzimní výkony napovídaly, že to na kole s mapou docela umí a tímhle vítězstvím si Jindra definitivně řekla o „povinnou“ účast v elitě.

Middle

Jestliže při sobotním longu bylo docela teplo, v neděli už bylo vysloveně horko. Mapa sice nesla název Grinavské jazerá, ale na osvěžení ve vodě nebyl během závodu vůbec čas. Závod odehrávající se převážně mezi vinicemi byl velmi rychlý a každá chyba byla draze zaplacena.

Na startu jsem přehlédl označení mapového startu (tedy spíš jsem se na jeho zjištění vykašlal) a za mapový start jsem stejně jako mnozí další mylně považoval lampion na betonové cestě, který byl ze startu vidět. To, že na něm byla krabička pro dětské kategorie, mne nijak z míry nevyvedlo, a že jedu úplně blbě jsem zjistil až na další křižovatce, odkud se mi už nechtělo vracet. Tak jsem si aspoň v protisměru projel dva z následujících postupů. Na několika dalších postupech jsem pak vždy spolehlivě vybral tu nejhorší z možných variant, takže ačkoli nohy celkem poslouchaly, na výsledku to vůbec vidět nebylo.

Mnohem lépe se dařilo jiným: Bartosz Niebelski roztočil nohy do vysokých obrátek a v kombinaci s kvalitní navigací získal pro Sporticus první letošní pohárové vítězství. Souboj v pánské elitě byl však velmi těsný, druhý Andreas Waldmann zaostal za vítězem o pouhých osm sekund, třetí Fabiano Bettega pak o dalších patnáct. V pořadí ČP na druhém místě a celkově čtvrtý dojel Honza Hašek a třetí (celkově šestý) David Chovanec, pro kterého je to zatím nejlepší individuální umístění v jeho MTBO kariéře.

Ženská elita se i v důsledku diskvalifikace Rozálie Kuchařové vrátila do dob jasných vítězství Martiny Tichovské, která za sebou další závodnice tentokrát nechala o více než šest minut. Druhé místo obsadila novopečená eliťačka JIndra Perůtková, když dokázala porazit všechny ostatní startující reprezentantky a bude zajímavé sledovat, na jakých metách a s jakými ambicemi bude její MTBO kariéra pokračovat. Na třetím místě skončila Vendula Musilová.

Mapy byly po oba dny slušně připravené, osobně tu longovou hodnotím o něco lépe díky větší přehlednosti, i když v ní místy zejména ve východní části chybělo pár celkem důležitých detailů. Nedělní desítka okolo Grinavských jezer také pár jednoznačných cestiček postrádala, ale naopak obsahovala i věci, které v reálném terénu nebyly (nebo jsme je společně s několika spoluzávodníky nedokázali rozpoznat) a musím říct, že jsem dlouho neviděl tak špatně čitelné kódy kontrol. Budeme rádi, když se o svoje postřehy s ostatními podělíte i vy, kromě obvyklých komentářů tady nebo na sociálních sítích můžete zpětnou vazbu vložit i přímo do ORISu, odkazy najdete níže k oběma závodům.

Největší nešvar víkendu však padá na hlavy samotných závodníků. Přes výrazné upozornění a uvedení ve všech dokumentech k závodu se k nám dostávají informace o přebíhání či ježdění mimo cesty. Vážení dotyční, opravdu z takového porušování pravidel máte dobrý pocit?? Naprostá většina pořadatelů nemá kapacitu na to, aby postavila do lesa rozhodčí, kteří dodržování pravidel kontrolují. Řešením by do značné míry byly povinné GPS, u případů, o kterých je řeč, by to byl jednoznačný důkaz a nelze je svést na chyby v mapě. Ale skutečně je tohle cesta, kterou chceme jít?

Ale dost bylo kritiky. Za velmi pěkné závody děkujeme celému pořadatelskému týmu Vazka Bratislava a těšíme se na viděnou nejen s nimi při dalším pohárovém klání, které tentokrát proběhne v maďarském městečku Balatonfüred.