Kola MTBO poháru se roztočila, Štěpánková, Ludvík a Stránský hlásí formu

Tak co jste dělali přes zimu? Jaký byl výlet za teplem? A už jsi byl letos na mapě? Nadšení z opětovných shledání zavládlo v Senomatech v sobotu dopoledne. Start ve 12:00 dopřál všem poklábosit hned z kraje a co se nestihlo probrat před startem, stihlo se po dojezdu při příjemném svitu jarního slunce, které letos poprvé nabralo pořádně na síle.

I když rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem sobotní zbrusu nové mapy nebyl papírově velký, Garminy po dojezdu middlu ukazovaly až překvapivě mnoho nastoupaných metrů. Ačkoli to byl jeden z menších prostorů pro závod, hustá síť cest dovolovala tratě dostatečně namotat a start rozložený do 150 minut přispěl k bezpečnosti závodníků, kteří některá stoupání brousili tam a zpět.

V ženské elitě to byl souboj dvou závodnic. Rozálie Kuchařová vedla do osmé kontroly, kde vedení přebrala Martina Štěpánková a postupně navyšovala náskok až na 48 vteřin. Na třetí příčku se, taky na osmé kontrole, vypracovala Lucie Nedomlelová. V cíli stále držela bronz se ztrátou 2:48.

*I dámská elita projezdila prostor křížem krážem*

V pánské elitě byl úvod závodu o něco dramatičtější. Málo viditelná tečka na druhou kontrolu zamíchala pořadím a i silné závodníky poslala na strmou jízdu mezičasy dolů. Vojtu Ludvíka poslala z prvního na dvanácté místo. Už na sedmé kontrole se ale usadil zpátky na vedoucí pozici a nikoho před sebe až do cíle nepustil. Svůj výkon zhodnotil takto: „Ve čtvrtek v noci jsem se vrátil ze Španělska a moc jsem si neodpočinul, takže jsem si od výkonu nic nesliboval. Nohy hodně bolely a vůbec nechápaly, co po nich chci, ale nakonec v nich podle čísel síla byla. Bylo to super a trať pěkně namotaná. Jsem rád, že byla trať rozdělená na dvě mapy. Nevyvaroval jsem se typické záměně průseku za cestu a naopak, ale větším mapovým chybám jsem se vyhnul. Nejvíc jsem se nachytal na jednu zazmijovanou a jednu naopak nezazmijovanou asflatku. Co mě ale nejvíc bavilo byla kombinace rychlosti a podkladu, kdy se často projíždělo zatáčkama smykem.“

O přední pozice dlouho bojoval David Chovanec, kterého nezvyklala ani ona zrádná dvojka. Nevyhl se mu ale zásek po výměně mapy, kde na druhou příčku pustil Vojtu Stráského. Ten chytil šanci za pačesy a stříbro udržel až do cíle. Stejným manévrem obsadil třetí pozici Jiří Hradil.

Slunečné pozávodní odpoledne si každý užil po svém v očekávání nedělního upršeného závodu. Ranní slunce už opravdu nikoho ze stanu nevytáhlo, za to úschovna kol otevřená pouze do 7:30 ano. Beztak bylo třeba vyrazit na sedmikilometrovou cestu na start za včasu. Ze segmentu na Stravě na části cesty na start vyčtete notorické opozdilce, kteří rozjíždění museli pojmout trochu zostra.

Z plánovaného slejváku po většinu závodu nakonec byla jen lehká a rychlá sprška přes noc a na část startu. Oproti předchozímu dni s vyprahlou podložkou podklad trochu zvlhl, ale žádné dramatické bahno se nekonalo. Tratě longu nabídly zajímavé volby i middlovější pasáže. Během závodu bylo pořád nad čím přemýšlet a ocenění zajisté zaslouží pefektně hlídané přejezdy silnic po oba závody.

Při pohledu do mezičasů byl boj o první příčky v závodě ženské elity poněkud nezábavný. Štěpánková Martina zvítězila oblíbeným stylem start-cíl. Ewa Haltof stejným způsobem obsadila druhou příčku a i Lucie Nedomlelová držela svou třetí pozici po většinu závodu. Vítězka okomentovala úvodní dvojzávod takto: „Víkend mi mapově vyšel, řekla bych, na jedničku. Nevím o žádné větší chybě, jen možná párkrát jsem se trochu víc jistila, že jedu dobře. Ale to je, myslím, na prvních závodech ok. Fyzicky možná trochu přestřelené začátky a na longu mi už trochu docházelo. Jinak moc hezké závody, obě tratě mě bavily.”

V závodě mužů se to míchalo o něco více, i když Vojtěch Stránský se na první pozici zabydlel už na 9. kontrole, a tím bylo vyřešeno. „Myslím, že jsem odjel celkem kvalitní a rychlý závod s malým množstvím chyb. Osobně preferuju tento “jezdivý” typ terénu, a tak jsem si to v lese docela užíval. Mám radost, že můžu hned na startu sezony ukázat dobrou formu,” zhodnotil závod vítěz. Vojtěch Ludvík měl cestu na druhou příčku o něco delší, obsadil ji na třinácté kontrole z pětatřiceti. V cíli mu na vítěze chyběla minuta a 36 vteřin.

Na stupních vítězů se opět dlouho držel David Chovanec. Chybou na K26 ale na třetí místo pustil svého týmového kolegu Jiřího Hradila, který v cíli ztrácel na vítěze necelých osm minut. David nakonec obsadil pátou příčku ještě za Lukášem Tumou.

Při nedělním závodě jste se mohli setkat s několika mapově nepřehlednými situacemi, které vyústily v podání protestu. Proto je na místě si připomenout, jak se zachovat v případě, že vjedu na cestu, která v mapě končí (není dopojená na další cestu, nebo například zaměním průsek za cestu, jako popisoval Needy při middlu). Pokud je při závodě zákaz pohybu mimo cesty a já zjistím, že jsem někde, kde být nemám, je správným postupem vrátit se stejnou cestou, kudy jsem přijel, zpět a pak pokračovat v závodě povoleným způsobem.